Mayská civilizace v 1.století př.n.l. procházelo obdobím velikých změn. Neslo to s sebou velký společenský i politický zvrat. Na počátku tohoto století došlo k tomu, že byla monarchie nahrazena „demokracií“, která byla založena na volených zástupcích lidu a volených soudcích, kteří měli velikou moc.
Legislativa tedy byla v rukou „vladařů“ – zástupců lidu, kteří občas tvořili zákony a měli starosti zprávu nad celou zemí (v době, v níž se tentokrát ocitáme, pozice „správce“ a „soudce“ splývají. V jiných časových obdobích byly tyto pozice rozděleny kvůli přílišnému soustředění moci).
Justiční moc byla oproti tomu v rukou demokraticky volených soudců, přičemž na samotném vrcholku seděl volený „hlavní soudce“. Tento muž měl prakticky největší moc ze všech lidí v zemi, pročež se stával terčem hlavních mocenských soubojů v tomto období.
Exekutiva poté spočívala v rukou velitele armády, jenž postupoval v dohodě s legislativním vládcem.
Všechny tyto detaily se dozvídáme přímo od starověkého proroka Helamana, který sepsal svou knihu právě v 1.století př.n.l. Při dnešním čtení budeme vycházet z 1.kapitoly jeho knihy. Ta nám ukáže složitou situaci, která nastala při volbě hlavního soudce, včetně tajných mocenských soubojů v zákulisí.
Dozvíme se také, jakým způsobem byla Mayská – v textu nazývaná NEFITSKÁ – říše ohrožována konkurenční civilizací, nazývou LAMANITÉ, jež je většinou v důsledku neznalosti moderních archeologů popisována jako jedna ze 2 hlavních větví mayské civilizace.
Tato dedukce není zcela mylná, neboť oba národy – Nefité i Lamanité – pocházejí ze stejných praotců, ale z hlediska antropologického a historického šlo v době psaní této knihy již o několik set let rozdělené kulturní celky.
Rozvinutější – nefitská – část žila na antropologické úrovni civilizace, která se vyjadřovala vyspělým politickým systémem, ekonomickým systémem s kovovými mincemi, rozvvinutým obchodem, mořeplavbou a dalšími prvky.
Oproti tomu zaostalejší – lamanitská – část přežívala na pomezí barbarství a divošství. V popředí jejich systému stál král, jemuž podléhali králové menších územních celků. Snejvětší pravděpodobností nepoužívali peníze, užívali směnného obchodu, včetně loupeživých taktik.
Lamanitská města byla postavena barbarským způsobem, včetně dřevěných hradeb a pravděpodobně jen s malým množstvím kamenných staveb (které sloužily jako paláce vladařů, náboženské budovy apod.). Velké množství lamanitským obyvatel bydlelo v malých vesnicích, pralesech a chýších, kde se žilo domorodým – divošským způsobem. Převažovala technika „lovců a sběračů“ – oproti tradičnímu zemědělství, které se praktikovalo u Nefitů.
Stupeň rozvinutí se u lamanitské kultury v 1.století př.n.l. prudce měnilo směrem k vyvinutější formě. Dělo se tak především v důsledku historického vývoje, spojování větších celků v jednolité království a také díky kulturním stykům s vyvinutější nefitskou civilizací.
Mezi oběma národy panovala po většinu historie nevraživost, která neměla rasový podtext (na obou stranách existovaly etnické menšiny, které se rozhodly žít s „druhým táborem“ a zdá se, že k tomu většinou docházelo bez obtíží), ale spíše historický původ.
Děj kapitoly, kterou budeme studovat, se odehrává (jak jsem již uvedl) v době, kdy v nefitské civilizaci dochází k sociálním otřesům, které oslabují tuto říši, jež se proto stává snadným teršem lamanitských útoků.
Stejně jako v minulých dílech i zde nejdříve předložím text celé kapitoly, jenž poté budu rozebírat a komentovat:
(3 synové)
A NYNÍ vizte, stalo se na počátku čtyřicátého roku vlády soudců nad lidem Nefiovým, že mezi lidem Nefitů vyvstaly vážné nesnáze.
2 Neboť vizte, Pahoran (hlavní soudce – pozn.autora) zemřel a odešel cestou všeho pozemského; tudíž mezi bratřími, kteří byli syny Pahoranovými, vyvstal vážný svár ohledně toho, kdo by měl získati soudcovskou stolici.
3 Nyní, toto jsou jména těch, kteří se svářili o soudcovskou stolici a kteří také způsobili, že se lidé svářili: Pahoran, Paanki a Pakumeni.
4 Nyní, toto nejsou všichni synové Pahoranovi (neboť jich měl mnoho), ale toto jsou ti, kteří se svářili o soudcovskou stolici; tudíž, způsobili mezi lidem trojí rozdělení.
5 Nicméně, stalo se, že Pahoran byl určen hlasem lidu, aby byl hlavním soudcem a správcem nad lidem Nefiovým.
6 A stalo se, že se Pakumeni, když viděl, že nemůže získati soudcovskou stolici, spojil s hlasem lidu.
7 Ale vizte, Paanki a ta část lidu, která si přála, aby byl jejich správcem, se nesmírně hněvala; tudíž, chystal se lichotkami tento lid přesvědčiti, aby povstal ve vzpouře proti svým bratřím.
8 A stalo se, když se to chystal učiniti, vizte, byl zajat a souzen podle hlasu lidu a byl odsouzen k smrti; neboť povstal ve vzpouře a usiloval o to, aby zničil svobodu lidu.
9 Nyní, když oni lidé, kteří si přáli, aby byl jejich správcem, viděli, že byl odsouzen k smrti, tudíž hněvali se a vizte, vyslali jistého Kiškumena až k soudcovské stolici Pahoranově a ten zavraždil Pahorana, když seděl na soudcovské stolici.
10 A byl pronásledován služebníky Pahoranovými; ale vizte, útěk Kiškumenův byl tak rychlý, že ho nikdo nemohl dohoniti.
11 A šel za těmi, kteří ho vyslali, a všichni vstoupili do smlouvy, ano, přísahaje při svém věčném Tvůrci, že nikomu neřeknou, že Kiškumen zavraždil Pahorana.
12 Tudíž, Kiškumen nebyl znám mezi lidem Nefiovým, neboť v době, kdy zavraždil Pahorana, byl v přestrojení. A Kiškumen a jeho tlupa, která s ním učinila smlouvu, se vmísila mezi lid tak, aby nikdo z nich nemohl býti nalezen; ale tolik, kolik jich bylo nalezeno, bylo odsouzeno k smrti.
13 A nyní vizte, Pakumeni byl určen, podle hlasu lidu, aby byl hlavním soudcem a správcem nad lidem, aby vládl na místě svého bratra Pahorana; a to bylo podle jeho práva. A toto vše bylo učiněno ve čtyřicátém roce vlády soudců; a ten skončil.
14 A stalo se ve čtyřicátém a prvním roce vlády soudců, že Lamanité shromáždili nespočetné vojsko mužů a vyzbrojili je meči a dýkami a luky a šípy a přilbicemi a náprsními pancíři a všelikými štíty všeho druhu.
15 A opět sešli, aby mohli vésti bitvu proti Nefitům. A byli vedeni mužem, který se jmenoval Koriantumr; a byl to potomek Zarahemlův; a byl to odštěpenec z prostředku Nefitů; a byl to statný a mocný muž.
16 Tudíž, král Lamanitů, který se jmenoval Tubalot a který byl synem Ammoronovým, domnívaje se, že Koriantumr, jsa mocným mužem, se může postaviti Nefitům svou silou a také svou velikou moudrostí, natolik, že jeho vysláním získá on moc nad Nefity –
17 Tudíž je podněcoval k hněvu a shromažďoval svá vojska a určil, aby Koriantumr byl jejich vůdcem, a dal, aby pochodovali dolů do země Zarahemla, aby bojovali proti Nefitům.
18 A stalo se, že pro tak mnohé sváry a tak mnohé nesnáze ve vládě nedrželi v zemi Zarahemla dostatečné stráže; neboť se domnívali, že se Lamanité neodváží přijíti do srdce zemí jejich, aby napadli ono veliké město Zarahemla.
19 Ale stalo se, že Koriantumr pochodoval v čele svých početných zástupů a přišel na obyvatele města, a jejich pochod byl v tak nesmírně veliké rychlosti, že Nefitům nezbyl žádný čas na to, aby shromáždili svá vojska.
20 Tudíž Koriantumr srazil hlídku u vchodu do města a vpochodoval s celým svým vojskem do města a zabili každého, kdo se jim postavil, takže se zmocnili celého města.
21 A stalo se, že Pakumeni, který byl hlavním soudcem, prchal před Koriantumrem, až ke zdem města. A stalo se, že Koriantumr ho udeřil u zdi natolik, že zemřel. A tak skončily dny Pakumeniovy.
22 A nyní, když Koriantumr viděl, že má ve vlastnictví město Zarahemla, a když viděl, že Nefité před ním uprchli a byli pobiti a byli zajati a byli uvrženi do vězení a že získal vlastnictví nejsilnější pevnosti v celé zemi, jeho srdce nabylo odvahy natolik, že se chystal vyjíti proti celé zemi.
23 A nyní nezůstal v zemi Zarahemla, ale pochodoval dále s velikým vojskem, až k městu Hojnosti; neboť byl odhodlán jíti a prosekati si svou cestu mečem, aby mohl získati severní části země.
24 A domnívaje se, že jejich největší síla je ve středu země, tudíž pochodoval dále, nedávaje jim žádného času na to, aby se shromáždili, leda do malých skupin; a tímto způsobem je napadali a sráželi je k zemi.
25 Ale vizte, tento pochod Koriantumrův středem země dal Moroniaovi (pozn. autora – vrchní velitel vojsk) nad nimi velikou převahu, i přes velikost počtu Nefitů, kteří byli zabiti.
26 Neboť vizte, Moronia se domníval, že Lamanité se neodváží přijíti do středu země, ale že budou útočiti na města kolem hranic, jak to činili doposud; tudíž Moronia dal, aby jejich silná vojska hájila tyto části kolem hranic.
27 Ale vizte, Lamanité se nebáli podle jeho přání, ale přišli do středu země a dobyli hlavní město, což bylo město Zarahemla, a pochodovali nejdůležitějšími částmi země, pobíjejíce lid s velikým krveprolitím, jak muže, tak ženy i děti, dobývajíce mnoho měst a mnoho pevností.
28 Ale když to Moronia zjistil, okamžitě poslal Lehiho s vojskem kolem, aby je zastavilo dříve, nežli dojdou do země Hojnosti.
29 A on tak učinil; a zastavil je dříve, nežli došli do země Hojnosti, a utkal se s nimi v bitvě tak, že počali ustupovati zpět k zemi Zarahemla.
30 A stalo se, že Moronia je při jejich ústupu zastavil a utkal se s nimi v bitvě tak, že bitva se stala nesmírně krvavou; ano, mnozí byli zabiti, a mezi počtem těch, kteří byli zabiti, byl nalezen i Koriantumr.
31 A nyní, vizte, Lamanité nemohli ustupovati žádným směrem, ani na sever, ani na jih, ani na východ, ani na západ, neboť byli obklíčeni Nefity ze všech stran.
32 A tak Koriantumr vehnal Lamanity do středu Nefitů tak, že byli v moci Nefitů, a že on sám byl zabit, a Lamanité se vydali do rukou Nefitů.
33 A stalo se, že se Moronia zmocnil opět města Zarahemla a dal, aby Lamanité, kteří byli zajati, opustili zemi v míru.
34 A tak skončil čtyřicátý a první rok vlády soudců.
(Koriantumr)
Tak tedy, pokusím se výše zmíněný text nějakým způsobem okomentovat ve váš prospěch. Zaměřím se na to, co je podle méhu úsudku důležité….
a) Dozvěděli jsme se o tragickém příběhu 3 bratrů, synů hlavního soudce, kteří soupeřili o soudcovskou stolici a všichni do jednoho zemřeli – ačkolivkaždý jiným způsobem.
První z nich – Paanki – se pokusil zorganizovat revoluci a získat pozici hlavního soudce pomocí násilí. To se nepovedlo a Paanki byl popraven podle zákona země (který byl v této době založen kromě jiného na základech zákona Mojžíšova).
Druhý z nich – Pahoran – byl zvolen hlasem lidu, ale byl zavražděn atentátníkem Kiškumenem, jenž byl vyslán Paankiho stoupenci, kterým se předtím nepodařil ozbrojený puč.
Třetí z nich – Pakumeni – byl dosazen namísto svého bratra, ale zemřel v důsledku vojenské invaze lamanitského vojska.
Vidíme zde tedy první historickou poučku, a to, že důsledkem mocenských soubojů (zvláště mezi bratry) je vždy SMRT.
b) V příběhu jsme si mohli všimnout toho, že atentáty se dříve (stejně jako dnes) odehrávaly skrze „tajná spolčení“, tedy uskupení lidí, kteří ve skrytu a potajmu plánovali mocenský převrat.
Tajné spolky byly (a jsou i dnes) založena na společném zločinu (Freud by řekl VINĚ) a přísaze o mlčenlivosti. Zajímavé je, že ačkoliv jsou tito spiklenci skrz nasrkz bezbožní ve svém jednání i chování, přísahají při „věčném Tvůrci“. To nám může připomínat zednářského „Architekta“, kterým je jakýmsi racionalistickým, osvícenským a skoro až deistickým bohem, jenž „stvořil svět“, ale není „strážcem morálky“.
c) Dozvídáme se také o vojsku Lamanitů, kteří se rozhodnou napadnou zemi Nefitů právě v době společenských nepokojů a nestability. Můžeme to přisuzovat Božímu záměru, stejně jako vychytralé taktice. Podstatné však je, že klíčem k napadení a krátkodobé porážce Nefitů se ukáže jeden z nefitských „odpadlíků“ – Koriantumrem.
Jde o potomka legendárního krále Zarahemly, jenž žil na přelomu 4. a 3. století př.n.l. v oblasti Mezoameriky. Koriantumr v čele lamanitských vojsk dobyl město, pojmenované po jeho předkovi, a málem dobyl i celou nefitskou zem. Naštěstí proti němu však vyrazil velitel vojska Moronia a pomocí chytré strategie jej porazil.
Z toho příběhu si můžeme vzít několik ponaučení. Zaprvé – sociální nepokoje vždy vedou k přilákání vnějších nepřátel. Zadruhé – vnější nepřátelé mnohdy využijí lidí, kteří původně do dané kultury / komunity patřili a tudíž ví, jakými technikami ji zničit.
To, co na počátku začalo smrtí hlavního soudce, nakonec vyústilo ve smrt mnoha tisíců lidí a rozpad nefitské společnosti. Vše se navíc odehrálo v pouhých 3 letech, což nám může ukázat mnohé o tom, jak rychle někdydojde k sociálnímu kolapsu.
Příště budeme zkoumat, jak historie mayského národa pokračovala. Doufám, že se vám dnešní blog líbil a přinesl mnohá ponaučení 🙂
Přeju mnohá požehnání,