Dnešní díl nebude tak obsáhlý, jako minulý, jelikož text 2.kapitoly prorocké knihy Helaman je o podstatný kus kratší a popisuje (kromě úvodu) pouze jednu významnou událost.
Minule jsme mluvili o sociálních nepokojích, které vyvstaly díky atentátům na mayské soudce, přičemž jsme skončili tím, že atentátník Kiškumen i se svou skupinou utekl a nebyl dopaden. Dnes se dozvíme, co se s ním dělo dál.
Na úvod řeknu jen něco málo o názvech, jimiž jsou jednotlivé mezoamerické národy nazývany. Samotní starověcí „mayští“ spisovatelé rozlišují ve svém národě 2 civilizační celky, jejichž názvy byly Nefité a Lamanité.
Tyto 2 celky byly rozděleny nejen kulturně, ale především ETNICKY. Jeden z celků vynikal světlou kůži (Nefité) a druhý tmavší barvou kůže (Lamanité). Starověcí obyvatelé mezoameriky mezi sebou rozlišovali především tyto 2 skupiny, ačkoliv kulturní rozličnost byla rozmanitější.
Z archeologie starověké Ameriky se dozvídáme, že existovaly kultury, jež archeologové nazvali jmény jako Zapotékové (kultura okolo města Monte Alba), Toltékové, Mixtékové, Mochikové a mnozí další. Víme, že tyto skupiny byly chápány i starověkými lidmi, kteří je v odlišném překladu nazývali Zoramité, Jakobité, Josefité, Lemuelité, Izmaelité atd.
Všechny tyto rozlišné kultury však spadaly vždy pod určitý civilizační – ETNICKÝ – okruh. Lemuelité a Izmaelité byli všeobecně připojováni k největšímu z kmenů (Lamanité) a byli proto většinou souhrně nazýváni tímto jménem.
Jakobité, Josefité a Zoramité byli naopak po většinu své historie nazýváni podle svého největšího národa, a to Nefité.
Nesmí nás proto zmást, že v textu starověkých Písem mluví mezoameričtí proroci většinou poze o 2 národech, neboť rozliovali kultury nikoliv podle samotných městských kultur, nýbrž podle etnické příslušnosti. Z toho plyne základní nepochopení mezi starověkými Písmy a moderními archeology, kteří kultury rozlišují podle odlišných „klíčů“ a nazývají je odlišnými názvy.
Ve svých blozích se budu pokoušet hledat mosty mezi oběma teoriema, ale většinu času budu pracovat pouze s „Mayi“, kteří reprezentují celou tehdejší mezoamerickou civilizaci – Nefity i Lamanity. Někdy (jako v minulém blogu) budu Mayi nazývat pouze vyvinutější z obou etnických celků (Nefity), ale pokusím se vždy v textu zmínit, zda mluvím o veškeré populaci nebo jen 1 národu. Častěji proto budu používat jmen, jež jsou užita v textu, a archeologicko-historických jmen se dotknu jen v úvodu každého blogu, jako například nyní. Zdá se mi to jako nejpraktičtější cesta. Ale nyní zpět k příběhu.
Jak jsem již zmínil, ocitáme se přesně v polovině. 1.století př.n.l.
Budeme sledovat ZÁPAS o trůn mayského soudce, při němž se dozvíme něco více o taktikách tajného spolku. Zároveň pokročíme dál v historii tohoto spolčení a dozvíme se symbolický prvek, který užívá při svých vraždách. Jako vždy nejdříve ukážu celou kapitolu a poté ji budu komentovat.
(Trůn mayského soudce)
1 A stalo se ve čtyřicátém a druhém roce vlády soudců, že poté, co Moronia opět zjednal mír mezi Nefity a Lamanity, vizte, nebylo nikoho, kdo by usedl na soudcovskou stolici; tudíž mezi lidem počal býti opět svár ohledně toho, kdo má usednouti na soudcovskou stolici.
2 A stalo se, že Helaman, který byl synem Helamanovým, byl hlasem lidu určen, aby usedl na soudcovskou stolici.
3 Ale vizte, Kiškumen, který zavraždil Pahorana, ve skrytu čekal na to, aby zničil i Helamana; a byl podporován svou tlupou, která vstoupila do smlouvy, že se o jeho zlovolnosti nikdo nedozví.
4 Neboť byl jistý Gadianton, který byl nesmírně dovedný v mnoha slovech, a také ve svém řemesle, prováděti tajné dílo vraždění a loupení; tudíž se stal vůdcem tlupy Kiškumenovy.
5 Tudíž se jim vlichotil, a také Kiškumenovi, že dosadí-li ho na soudcovskou stolici, dá, aby ti, kteří náležejí k jeho tlupě, byli mezi lidem dosazeni na místa moci a pravomoci; tudíž Kiškumen usiloval o to, aby zničil Helamana.
6 A stalo se, že když vyšel k soudcovské stolici, aby zničil Helamana, vizte, jeden ze služebníků Helamanových, byv venku v noci a získav v přestrojení znalost o oněch plánech, jež tato tlupa učinila, aby zničila Helamana –
7 A stalo se, že se setkal s Kiškumenem a dal mu znamení; tudíž Kiškumen mu oznámil záměr svého přání žádaje ho, aby ho zavedl k soudcovské stolici, aby mohl zavražditi Helamana.
8 A když služebník Helamanův seznal vše v srdci Kiškumenově, a že jeho záměrem je vražditi, a také že záměrem všech těch, kteří náležejí k jeho tlupě, je vražditi a loupiti a získati moc (a toto byl jejich tajný plán a jejich spolčení), služebník Helamanův pravil Kiškumenovi: Pojďme k soudcovské stolici.
9 Nyní, to potěšilo Kiškumena nesmírně, neboť se domníval, že dosáhne svého záměru; ale vizte, služebník Helamanův, když se blížili k soudcovské stolici, bodl Kiškumena až do srdce, takže ten padl bez hlesu mrtev. A běžel a pověděl Helamanovi všechny věci, které viděl a slyšel a učinil.
10 A stalo se, že Helaman vyslal lidi, aby tuto tlupu lupičů a tajných vražedníků zajali, aby mohli býti podle zákona popraveni.
11 Ale vizte, když Gadianton zjistil, že se Kiškumen nevrací, zalekl se, že by mohl býti zničen; tudíž dal, aby ho jeho tlupa následovala. A vydali se tajnou cestou na útěk ze země do pustiny; a tak když Helaman vyslal lidi, aby je zajali, nebyli nikde k nalezení.
12 A více o tomto Gadiantonovi bude řečeno později. A tak skončil čtyřicátý a druhý rok vlády soudců nad lidem Nefiovým.
13 A vizte, na konci této knihy uvidíte, že tomuto Gadiantonovi se podařilo přivoditi pád, ano, téměř naprosté zničení lidu Nefiova.
14 Vizte, nemám (prorok-dějepisec Mormon – poznámka autora) tím na mysli konec knihy Helamanovy, ale mám na mysli konec knihy Nefiovy, z níž jsem vyňal celou tuto zprávu, kterou jsem napsal.
(Gadianton snil o trůnu hlavního soudce)
V příběhu jsme se dozvěděli několika zajímavých bodů, které reflektují i současný stav společnosti.
a) Gadianton toužil po doucovské stolici, a tak slíbil, že pokud mu jeho tajný spolek pomůže jej získat, dosadí další členy na místa „moci a pravomoci“. To znamená, že členy svého seskupení protekčně dosadí na vysoké soudcovské, vladařské a pravděpodobně i vojenské pozice v nefitském státě.
Tento postup uplatňují tajné spolky i v dnešní době, kdy se právě touto taktikám dostávají na vysoká místa a po určité době tak ovládají klíčové posty. Dnes jsou takovými klíčovými posty pochopitelně vláda, justice a mass-média. Právě na bázi propojení politiků – soudců a televizí / novin vznikají dnešní smyšlené a manipulativní kauzy, mající za cíl znčiení politických protivníků tajných spolčení, popřípadě změnu kurzu a směru, po němž se společnost ubírá.
b) Ve SVatých Písmech se vysloveně uvádí, že CÍLEM TAJNÝCH SPOLČENÍ BYLO VRAŽDIT, LOUPIT A ZÍSKAT MOC. Jde o brilantní, stručnou a výstižnou definici toho, co jsou skutečně tajné spolky – bez jakéhokoliv nátěrů „konspiračních teorií“.
c) Plán atentátníka Kiškumena a jeho pokus zabít nově zvoleného hlavního soudce Helamana se nezdařil jen díky Helamanovu služebníku, který jej odhalil a zabil. Jak se tento služebník o plánu tajného spolčení dozvěděl?
Text říká, že byl v noci v přestrojení venku a tak se dozvěděl o celém spikleneckém pokusu úkladné vraždy. Lze se domnívat, že Helamanův služebník šel v přestrojení na noční setkání Gadiantonova tajného seskupení a tam vyslechl, co je cílem sdružených lidí.
Jak je možné, že ho nikdo nepoznal? A jak je možné, že se tam bez problémů dostal?
Máme několik nápověd. První z nich říká, že Kiškumen nebyl známý v souvislostí s raždou soudce Pahorana, neboť byl „v přestrojení“. To samé se píše o Helamanovu služebníku. Ze starověkých kultů víme, že lidé na podobných spolčeních se navzájem proti sobě chrání tm, že na techto „seancích“ nosí masky – přestrojení. To má výhodu především tehdy, když je tajné spolčení početnější ajeho součástí jsou i významnější osoby. Zabraňuje to možnosti širšího prozrazení.
Druhou zmínkou je, že Helamanův služebník dal Kiškumenovi „znamení“, a ten si proto myslel, že je daná osoba součástí Gadiantonova spolku a odvede ho přímo k soudci. To ukazuje, že se členové navzájem podle tváří neznali (tedy, že na setkáních měli masky), ale také to, že jejich poznávacími prvky byla právě určitá „znamení“. Lze předpokládat, že člo napříkald o určitá „gesta“, jež si členové spolku navzájem mohli ukázat, aby o sobě navzájem věděli, že jsou součástí tohoto samého uskupení. Tímto znamením se Helamanův služebník pravděpodobně nejen dostal na noční setkání, ale také představil Kiškumenovi v soudcovském paláci.
(Totemistické masky starověkých amerických národů sloužily nejen k rituálním účelům)
Závěrem se už jen dozvídáme o útěků Gadiantonova spolku a o tom, že postupně přivodili zánik celého Nefitského národa. Tento fakt by i pro nás v dnešní době měl být varovným signálem…
To je pro dnešek vše, doufám, že vás blog bavil a že se těšíte na další 🙂
Hodně zdaru, radosti a štěstí přeje