Apokryf vypráví o tom, že před invazí babylonských vojsk na počátku 6.století př.n.l. byl Jeremjáš určen Bohem, aby ukryl Truhlu úmluvy před zněsvěcením. Vyšel s ní do sínajské pouště a tam byla pozřena skálou mezi 2 horami, kde zemřel Áron a Mojžíš. Vyjde z ní až v okamžiku, kdy si pro ni osobně přijde právě tato sourozenecká dvojice.
Po tomto úkolu a zničení Jeruzaléma odešel Jeremjáš s kolonií Židů do egyptské země. V ní byl také ukamenován. Nikoliv však „modloslužebníky“, ale svým vlastním lidem.
Egypťané si proroka naopak velice vážili. Byl to totiž on, kdo pomocí modliteb a obřadů zbavil část Nilu jedovatých hadů a krokodýlů. Pověst tohoto zázraku byla tradována i v době Alexandra Velikého, který vyzvedl Jeremjášovy ostatky a nechal je rozmístit kolem hradeb města Alexandrie. Tak bylo ochráněno od všelijaké plazí havěti a obyvatelé na proroka s úctou vzpomínali.
Jeremjáš také pohanským kněžím ukázal posvátná znamení, při nichž citoval slova praotce Abraháma, jenž Egypťanům svědčil o příchodu Mesiáše. Tyto příběhy o záchraně, jež přijde skrze narození božského dítěte, v egyptské mytologii zakořenily a dle Jeremjášova apokryfu vyvrcholily sochami bohyně Isis, kojící maličkého Hóra.
Lidé pyramid tento symbol nazývali „prastarým mystériem“, jež jim bylo sděleno ústy jednoho z dávných proroků. I zde v praxi vidíme, že světová náboženství jsou s biblickou tradicí propojená a mohou nám poskytnout zajímavé detaily proslulých příběhů.